Zveme vás k návštěvě parku za kostelem Všech svatých v Hronově. Je to bývalý hřbitov, kde byly nyní v roce 2018 obnoveny cesty, zeleň, lavičky a především jsou zde nově osazena růžencová zastavení. Jde o obrazy, na nichž je znázorněno 20 růžencových tajemství. Autorkou je malířka paní Eva Skořepová z České Skalice. Obrazy jsou zasazeny do kovaných rámů, které zhotovil místní kovář pan Petr Hartmann.
Růžencová tajemství:
V naší krajině jsou na mnoha místech rozeseté tzv. křížové cesty. Většinou na úbočích kopců bývají různě umělecky ztvárněné výjevy z Kristova odsouzení, utrpení a smrti. V našem kraji takové křížové cesty najdete ve Stárkově, v Suchém Dolu nebo na Křížovém vrchu u Adršpachu. Méně běžná jsou podobná umělecká ztvárnění jednotlivých tajemství růžencové modlitby. U nás je můžeme nalézt například podél poutní cesty na Velehrad.
Co je to růženec? Starobylá modlitba, která se obrací k Bohu zvláště skrze Matku Boží Pannu Marii, ale zároveň vede k rozjímání o klíčových událostech života, utrpení a oslavení Ježíše Krista. Schéma modlitby najdete např. na webu maria.cz. Skládá se zvláště z tzv. desátků, z desetkrát opakovaného Andělského pozdravení, tedy z modliteb Zdrávas Maria.
Když uvažujeme, jak se pozná věřící člověk, je to mimo jiné podle toho, zda se obrací k Bohu, zda s ním hovoří, děkuje mu, prosí ho a chválí. K modlitbě vyzývá mnoho míst v Písmu svatém, je tam také zachyceno mnoho modliteb těch, kdo věděli, že Bůh nám naslouchá a také odpovídá na naše volání. Nejvzácnější modlitbou křesťanů je ta, kterou nás naučil sám Pán Ježíš, v níž se smíme obracet k Bohu slovy: „Otče náš“.
Křesťanská tradice ví, že k Bohu nás přibližují nejen složité rozumové úvahy, ale také klidná, jednoduchá, opakovaná modlitba, která nás vede k soustředění a nahlížení duchovních skutečností. Už ve starověku se objevil zvyk, že se mniši modlili každý den 150 biblických žalmů a ti, kteří např. neuměli číst, modlili se 150 x Otčenáš nebo jinou modlitbu. Pro tuto modlitbu vznikaly různé pomůcky k počítání, nakonec vzniká ona šňůra s pěti desátky korálků, jak ji známe dnes. Dnešní podoba růžence je spojena s postavou sv. Dominika, kterému se ve 13. století P. Maria zjevila a vyzývala jej k šíření této modlitby. R. 1569 pak sv. papež Pius V. vydává dokument, ve kterém oficiálně schvaluje tento způsob modlitby. Tento světec vyzval celou Evropu, aby se modlila růženec, při jejím smrtelném ohrožení islámem, když na ni zaútočila turecká vojska. Hlavní bitva s Turky se pak odehrála na moři u řeckého Lepanta 7. 10. 1571. Tehdejší svědectví říká, že když se sám papež tento den právě modlil růženec, měl vidění této bitvy a poznal, že křesťanské loďstvo, i když bylo mnohem slabší, pod ochranou P. Marie zvítězilo. Proto byl tento den vyhlášen jako svátek P. Marie Vítězné, později P. Marie Růžencové.
Písmo sv. nám říká o P. Marii, že uchovávala slova Ježíšova ve svém srdci a rozvažovala o nich. A to je i smyslem růžencové modlitby. Abychom se ji správně modlili, je dobré znát, co znamenají jednotlivá její tajemství. Musíme otevřít Písmo svaté, přečíst si o jednotlivých událostech, abychom o nich dokázali uvažovat, abychom se jimi nechali oslovit, abychom pochopili, čím jsou aktuální právě pro nás zde a nyní. Pak s nimi můžeme spojit všechny naše osobní prosby, díky a chvály. Církev nám tedy v růženci nabízí 20 témat k rozjímání, jsou rozdělena po pěti do tzv. růžence radostného, bolestného, slavného a růžence světla.
Radostný růženec je zaměřen na událost Vtělení Božího Syna, který se pro záchranu nás lidí stává člověkem a rodí se lidské Matce Panně Marii. V radostném růženci mohu např. prosit, abych dokázal tak naslouchat Bohu, jako Maria andělovi. Mohu prosit, abych dokázal nést Krista druhým jako Maria Alžbětě a radovat se z jeho blízkosti. Mohu se klanět narozenému Ježíši spolu s mudrci. Mohu se učit pokoře od Svaté Rodiny, která se podrobuje obřadu uvedení do chrámu, ač malý Ježíš nekonečně převyšuje každý pozemský chrám. Nadějí je pro nás postoj starce Simeona, který se v závěru svého života mohl radovat z narození Spasitele, který přichází zlomit moc smrti a otevřít ztracený ráj. Konečně se zde můžeme modlit za ty, kdo Boha ještě neznají, aby Pána Ježíše nalezli podobně, jako jej Maria nalezla v jeho 12 letech v chrámě.
Růženec světla, zavedený teprve nedávno, od r. 2002, je zaměřen na Ježíšovo veřejné působení. Připomíná nám Ježíšův křest v Jordánu, který nás vyzývá k očistě našeho srdce, k níž vedl lid Izraele sv. Jan Křtitel. Zázrak na svatbě v Káně Galilejské nás může vést k modlitbě za rodiny. Dále se připomíná, jak Pán Ježíš učil zástupy – těmto nesmírně cenným slovům Božího Syna můžeme naslouchat i my, otevřeme-li knihu evangelií. Mají se i pro nás stát životním programem a cestou k Bohu. To nám připomíná i další tajemství, v němž před apoštoly na hoře Tábor Pán Ježíš zjevil svou slávu a ozval se zde hlas Boha Otce: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ V závěru veřejné činnosti pak Kristus zakládá Církev a odkazuje jí to nejcennější, svátost svého Těla, pokrm věčného života, zpřítomnění jeho oběti, které se odehrává při každé mši sv.
Modlíme-li se Bolestný růženec, můžeme do něj vložit naše obavy z budoucnosti, dát je Kristu, který v Getsemanské zahradě bezvýhradně přijal vůli svého Otce, která jej vedla přes oběť k vítězství. Své bolesti můžeme spojit s Kristem, který byl pro nás bičován a korunován trním. Máme děkovat za možnost odpuštění našich vin, které tížily Ježíšův Kříž. Konečně máme ztichnout před mystériem Kristovy smrti. Původce života umírá, dává nám ten nejvyšší důkaz Boží lásky vůči nám lidem. Sám to říkal: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život.“
Slavný růženec k nám pak promlouvá především o naději. Ježíš je vítězem nad smrtí, třetího dne vychází z hrobu a ukazuje se překvapeným učedníkům. Ukazuje, že jako on zvítězil nad smrtí, může projít ze smrti do životu každý, kdo je s Kristem spojen vírou, křtem a životem napodobujícím Ježíšovu lásku. Kristus vstupuje na nebesa, kde pro nás připravil místa. Sesílá nám dárce pravé moudrosti, Ducha svatého, který je duší Církve, inspiruje nás, abychom se vždy dobře rozhodovali a správně jednali. Poslední tajemství nám říkají, že Matka Ježíšova byla vzata do nebe s duší i tělem, a byla zahrnuta nebeskou slávou. Tak se stává i Matkou všech, kdo se stali učedníky jejího Syna. Ona je prostřednicí, která nám rozdává mnohé Boží dary. Jako skrze Marii přišel Bůh na tento svět, tak podobně skrze Marii přichází Bůh dnes ke každému člověku. Ona, ač pouhý člověk, má mimořádný význam v Božím plánu na záchranu člověka. Proto se k ní tak často a rádi obracíme, proto máme tolik mariánských poutních míst, pobožností, mariánských modliteb a písní…
Mnozí svatí říkali, že růženec je ta největší modlitba na této zemi, samozřejmě hned po mši sv. I sama P. Maria vybízela k této modlitbě nejen sv. Dominika, ale i později, zvláště když se zjevila v Lurdech, s růžencem v ruce, když vyzývala r. 1917 děti v portugalské Fatimě, aby se tuto modlitbu modlily s tím, že růženec může změnit i běh dějin světa, může zabránit i válkám. Ve Fatimě má původ i ona modlitba mezi desátky: „Pane Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které tvého milosrdenství nejvíce potřebují“. Modlitba růžence nás konečně má vést k obrácení a změně života, bez toho by neměla smysl. Tak to také říká závěrečná růžencová modlitba. Jestliže rozjímáme růžencová tajemství, máme také podle nich žít, abychom dosáhli toho, co slibují.
Příroda parku
Nynější park okolo kostela Všech svatých byl ještě před 100 lety hřbitovem, dnes je to zřejmé jen podle několika zbylých pomníčků. V současnosti je zde prostor s volnou parkovou úpravou, který by měl být vhodný pro odpočinek a procházky návštěvníků. Ti si zde mohou všimnout toho, že je zde poměrně pestré zastoupení různých přírodních prvků. Je také naším záměrem, aby zde mohlo žít co nejpestřejší společenství rostlin, živočichů a dalších organismů.
Nejnápadnější jsou v parku samozřejmě stromy. Nejstarší z nich pocházejí ještě z doby P. Josefa Regnera, tedy přibližně z roku 1840. Jedná se o staré lípy, javory, duby, jasany a také exotické tsugy kanadské a cypřišek hrachonosný. Jinak jsou zde zastoupeny všechny tři naše javory – klen, mléč i babyka. Z jehličnanů je tu ještě borovice černá, několik jedovatých tisů a smrků pichlavých. V posledních letech zde bylo vysazeno několik druhů jedlí – bělokorá, obrovská, kavkazská, stejnobarvá a korejská. Velkých rozměrů by mohly jednou dosáhnout liliovník tulipánokvětý, zerav obrovský, metasekvoje čínská a také sekvojovec obrovský.
Porosty pod stromy tvoří celkem běžné porosty podhorských luk. Na jaře jsou zde nápadné bílé sasanky hajní, v létě jsou zase v horní části parku skupinky žlutých jestřábníků Lachenallových. Nepřekvapí, že na bývalém hřbitově jsou na několika místech zplanělé zahradní květiny jako narcisy nebo různobarevné orlíčky. Naopak poněkud nepříjemné je šíření zavlečené křídlatky japonské. Když přijde vlhké léto, objevuje se v zahradě celá řada hub. Z těch jedlých tu bývají holubinky révové, klouzky, pod lipami najdeme hřiby koloděje i kováře.
Luční porosty se alespoň zčásti nekosí příliš často, aby zde mohly najít své zázemí různé druhy hmyzu, zvláště motýli. Asi nejčastěji tady potkáme u pat stromů kolonie ploštic ruměnice pospolné. Je tu řada druhů mravenců, i velcí mravenci dřevokazi. Záměrně jsou tu ponechány některé pařezy nebo torzo jasanu, které jsou útočištěm mnoha druhů hub i bezobratlých živočichů vázaných na rozkládající se dřevní hmotu. Naopak na živých stromech se zde živí mandelinky topolové nebo na lískách zobonosky lískové. Vzácně se tu můžeme setkat s krásným zástupcem dravých brouků, s modrým střevlíkem vrásčitým.
Vyskytují se tu samozřejmě i obratlovci. Zástupcem plazů je slepýš křehký, ze savců se občasná přítomnost krtka projeví hromádkami zeminy, někdy sem zvláště v zimě zabloudí zajíc nebo srnčí zvěř. Nejčastěji tu pak zahlédneme ptáky. V létě tady uslyšíme křik rorýsů, kteří hnízdí na zvonici. Dutiny v lipách a jasanech jsou zase obývané špačky. Běžně zde uvidíme brhlíka lesního, sojku obecnou, žlunu zelenou, strakapouda velkého, holuba hřivnáče a řadu druhů pěvců. Zkusme se tu tedy na chvíli zastavit a pozorovat, jistě zde pokaždé něco hezkého a zajímavého uvidíme.