Krátká zamyšlení

Velikonoce - Světlo všedního dne

 
Předmětem křesťanské víry je vzkříšení z mrtvých: Ten, kdo vzkřísil Ježíše Krista, vzkřísí s ním také nás (srov. 2Kor 4,14). Bůh ve vzkříšení oznamuje začátek nového stvoření. Smíme očekávat nová nebesa a novou zemi, kde Bůh setře každou slzu z očí, kde nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti, protože starý svět pominul.
 
Vzkříšení v sobě chová toto poselství: Bůh skutečně nabízí lidem svobodu, on v plnosti prosadí spravedlnost, dá zvítězit lásce.
Nebojte se!
Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach. (Jan Pavel II.)
 
Nejsou snad Velikonoce více než co jiného oslavou a připomínkou naděje?!
  • Naděje, že náš život nekončí zmarem a temnotou ...
  • Naděje, že máme někoho, kdo nám je celý život po boku: ať už v radostech, strastech, utrpení a smrti ...
  • Naděje, že jsme určeni a vedeni k plnému životu bez konce ...
  • Naděje, že existuje reálná naděje i pro náš život – v Kristu Ježíši.
Já jsem vzkříšení a život, kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života, praví Pán.

 

Vánoce

 
Bůh neprodlévá na nebesích, aniž by se o nás zajímal
 
Zní to jako hojivé zvolání uprostřed plynoucích dnů, týdnů a měsíců: Probuď se! Uvědom si, že Bůh přichází! Nikoli včera, nikoli zítra, ale dnes, teď! On není Bohem, který prodlévá na nebesích, aniž by se zajímal o naše dějiny, ale je to "Bůh, který přichází". Je Otcem, který na nás nikdy nepřestává myslet a který si s maximální úctou vůči naší svobodě přeje se s námi setkat a přijít k nám; chce přijít do našeho středu a přebývat mezi námi, chce s námi zůstávat. K jeho příchodu ho nutí jeho vůle osvobodit nás od zla a smrti a od všeho, co brání našemu skutečnému štěstí. Bůh přichází, aby nás zachránil, spasil. (Benedikt XVI.)
 
Požehnání
 
Druhým vrcholem vánoční doby je slavnost Zjevení Páně. Připomínáme si při ní příchod mudrců z Východu do Betléma. Oni podle nebeských znamení poznávají, že se v daleké izraelské zemi stalo něco mimořádného. Bůh zde přichází na tento svět, aby mu přinesl záchranu. Nastává nová éra lidstva. Už není ponecháno jen samo sobě, je to Bůh, který každému ukazuje cestu ke skutečnému štěstí, k opravdovému životu. Tito mágové přicházejí jako první zástupci všech národů, které uvěří v Krista. Na památku jejich cesty chodívali a dnes opět chodí po domech děti, „tři králové“ a mají každému domu přát Boží požehnání do nového roku.
 
Co je to požehnání?
 
Při žehnací modlitbě jsou věci a lidé svěřováni do Boží ochrany. Je vyprošována Boží pomoc při užívání věcí. Při požehnání člověk všechno dobré očekává od Boha, Pána světa. „Účinnost“ požehnání spočívá na přímluvné modlitbě a v důvěře člověka v Boha. Požehnáním svěřujeme věci do péče Boží s vírou, že on sám nás skrze ně povede k našemu trvalému dobru - spáse. A to i tehdy, kdyby to mělo být proti našemu momentálnímu chápání...
K požehnání patří znamení kříže. Skrze ně se stává zřejmým to, že každá prosba o požehnání dochází svého vyslyšení a účinného naplnění jedině skrze Ježíše Krista, který za nás dal všechno, i svůj život, právě na kříži. Jedině skrze něho, v jeho jménu může člověk dospět požehnání a spásy! Lidem není dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy. (Sk 4,12) A právě v tom je zásadní rozdíl mezi žehnáním a mezi všemi pověrečnými kouzly - talismany, maskoty, různými kameny apod. Tyto předměty člověka mají „chránit“ nějakou neznámou mocí. Oproti tomu požehnané předměty jsou „odevzdávány“ tomu, kdo je jejich původcem, tomu, kdo člověka skrze ně může vést k trvalému dobru a spáse.
Mimo mne není jiný Bůh! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne! Obraťte se ke mně a dejte se spasit, všechny končiny země! (Iz 45,15-25) Žehnejme si tedy navzájem a využijme také služeb Církve, která požehnání zprostředkuje. Dobrou tradicí je nechat si knězem vždy na počátku roku požehnat dům či byt, aby všude vládl Boží pokoj.

 

Památka všech zemřelých

 
Na počátku listopadu pamatujeme zvláště na naše zemřelé. Jako křesťané věříme, že naše spojení s nimi trvá. Pokud jsou naši zemřelí už v nebi, u Pána, mohou nám pomáhat svou přímluvou. Pokud se ještě zbavují svých zbylých vin v očistci, velice trpí, ale zase jsme to my, kteří jim můžeme pomoci. Modlíme se za ně po celý rok, ale zvláště nyní, jednak každý sám, společně při mši sv., také je zvykem vyjít společně na hřbitov a tam se modlit a žehnat hroby zemřelých.
 
Známý je další prostředek pomoci duším zemřelých. Jsou to tzv. odpustky, které pro ně můžeme získat. Neprodávají se, jak si mnozí myslí, můžeme je z rozhodnutí církve získat především modlitbou. Plnomocné odpustky (zahlazení všech následků vin) získáme pro zemřelé ve dnech 1. a 2.11. tím, že se v kostele pomodlíme modlitbu Páně a Věřím v Boha. Do 8.11. je to pak jakákoli modlitba za zemřelé na hřbitově. Odpustky lze získat jednou za den. Další podmínkou je pak pokaždé přijetí svátosti Kristova Těla, modlitba na úmysl Svatého Otce a svatá zpověď - ta stačí jedna v době týden před nebo po daném dni. Nutné je také nemít zalíbení v žádném hříchu a to ani lehkém, což jistě není podmínka snadná. Ale i za toto rozhodnutí se můžeme modlit k Pánu.

 

Modlitba

Vybráno z myšlenek, které zaznely při duchovní obnově, kterou vedl P. Antonín Krasucki OP
Advent 2010
„Každou modlitbu zahajuj představou Boží přítomnosti a to bez výjimky.“ sv. Fr. Saleský
 
Střelná modlitba pro ženy v pondělí ráno: „Pane, požehnej tento chaos a mě, když se to snažím zvládnout.“
 
Důsledek modlitby – rozlišovací znaky, zda jdu správně:
 
  • Duch Boží vede vždy k lásce. Co lásku neničí je od Boha.
Ďábel vede k nenávisti, žárlivosti, snaží se o ztrátu lásky většinou drobnostmi.
 
  • Duch Boží vede k pokoji.
Ďábel vede k rozervanosti. Všímáme si, co druhý dělá špatně, narůstá hořkost, zklamání.
 
  • Duch Boží vede k odpuštění a smíření.
Ďábel vede k tomu, že se litujeme. Ať se mi omluví.
 
  • Duch Boží vede k podstatnému a důležitému.
Ďábel vede k nepodstatnému. Pak nemám čas na modlitbu, rodinu.
 
  • Duch Boží vede člověka, aby lépe zvládal svou životní realitu.
Ďábel vede ke snění a lenosti.
 

Kontakt

P. Mgr. Jaroslav Jirásek Římskokatolická farnost Hronov
Regnerova 56
549 34 Hronov

Návštívit na faře nás můžete denně, nejlépe v době od 8 do 19 hodin.
737 755 480 j.jirasek@centrum.cz